Kvůli invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 bylo komunistické zřízení v České republice jedno z nejortodoxnějších v celém východním bloku. Stát na konci roku 1989 vlastnil prakticky všechny výrobní prostředky – v soukromém sektoru bylo zaměstnáno 1,2 % pracovníků a jeho podíl na HDP byl menší než 4 % (Kouba, 2005, str. 82) Soukromé podnikání v okolních zemích (Maďarsko, Polsko) nebylo ani zdaleka takovým tabu jako u nás (viz Tabulka 1). Na druhou stranu narozdíl od těchto zemí byla makroekonomická situace Československa mnohem lepší – inflace byla na mnohem nižších úrovních, stejně jako vnitřní i vnější zadluženost (Míchal, 2006) – SBČS v tomto odváděla velmi dobrou práci.
Celkově se dá říci, že Československo mělo na startovní čáře v rámci srovnatelných ekonomik (tj. země Visegrádské čtyřky) nejlepší makroekonomické podmínky a nejhorší podmínky institucionální.
Tabulka 1: Chronologie reformních opatření do roku 1990
| Reformní opatření | Maďarsko | Polsko | Československo |
| Zrušení závazných plánů | 1968 | 1982 | 1990 |
| První kroky k liberalizaci cen | 1968 | 1957, 1975 | 1991 |
| Svoboda podnikání | 1982 | bez omezení | 1991 |
| Zákonodárství o bankrotech | 1986 | 1983 | 1991, 1992 |
Zdroj: Kornai (1996)