Chapter

2. Proces transformace ČR

Po pádu železné opony došlo v zemích bývalého sovětského bloku, a tedy i v České rebublice (resp. tehdejším Československu) k procesu trasformace. Tímto termínem se označuje přeměna socialistické centrálně plánované ekonomiky v ekonomiku kapitalistickou (tržní).

Transformaci můžeme u nás rozdělit na dvě základní fáze:

  • makroekonomická stabilizace zahrnuje mj. deregulaci většiny cen, liberalizaci zahraničního obchodu, omezení dotací podnikům, devalvaci koruny, přechod na fixní kurz (tzv. „stabilizační kotva“)  a další. Klíčovým datem této fáze je 1. ledna 1991, kdy většina opatření této fáze vstoupila v platnost. Makroekonomická stabilita, zejména pak dostatečně nízká inflace, byla nutnou podmínkou dalších transformačních opatření. (Wyplosz, 2000)
  • privatizace zahrnuje odstátnění státního majetku a jeho převedení do soukromých rukou. Znamená rovněž obnovení instituce soukromého vlastnictví, jež byla v socialistických ekonomikách zanedbávána.

Na proces transformace mělo vliv několik různých myšlenkových směrů, z nichž nejdůležitějším byl nejspíš klasický liberalismus. Hlavní protagonisté reformního plánu se hlásili k odkazu A. F. Hayeka, M. Friedmana a dalších, hodnoceno reálnou politikou však nebyl tento vliv nijak velký.[1]

Dalším myšlenkovým východiskem reforem měl být, zejména podle kritiků transformačního procesu, tzv. Washingtonský konsenzus. Jde o soupis 10 bodů ekonomických reforem, které měly být uskutečněny v Latinské Americe (!) a o nichž (podle autora!) v té době panovala všeobecná shoda.[2] Washingtonský konsenzus se nikdy nestal oficiální doktrínou žádné významné mezinárodní organizace a už vůbec nebyl připraven jako doporučení pro reformy v transformujících se ekonomikách bývalého socialistického bloku. Přesto jej najdeme ve velké části prací pojednávajících o transformaci ČR (i dalších zemí), a to zejména jako východisko pro kritiku špatného institucionálního rámce. Považoval jsem proto za nutné neporušit tuto tradici a zmínit jej rovněž.[3]


[1] Mandík (2004), str. 67: „Autoři scénáře české ekonomické transformace sice výrazně proklamovali vliv neoliberálních ekonomů (…), za privatizační politikou však tento vliv není výrazněji znát.“

[2] Zbořilová, Žídek (2005), str. 5. Tato práce je vhodná rovněž pro další studium vlivu Washingtonského konsenzu na reálnou politiku prováděnou během transformace v ČR.

[3] Washingtonský konsenzus zahrnoval požadavky na fiskální disciplínu, změnu priorit veřejného financování, daňovou reformu, liberalizaci úrokové míry, liberalizaci obchodu, odstranění bariér zahraničním investorům, privatizaci, deregulaci a vynutitelná vlastnická práva. Více viz Williamson (2003)

0 Comments ↓

No comments yet.

Leave a Reply