Chapter

3.2 Důvody pro zvolení kupónové privatizace jako hlavní metody privatizace

Důvodů, proč vláda zvolila rozdávání majetku do rukou občanů, je několik:

  • nedostatečná velikost národních úspor – 300 mld. Kč, což tvořilo asi 10 % celkové hodnoty národního jmění. Podle tehdejších očekávání by financování privatizace z domácích zdrojů trvalo 200 let. (Prokop, 1991)
  • demokratizace privatizace – úspory nebyly rozloženy rovnoměrně, přes 60 % domácností mělo úspory nižší než 20 000 Kč a pouhých 15 % domácností mělo úspory vyšší než 100 000 Kč (Prokop, 1991). Vláda chtěla do procesu vtáhnout všechny občany.
  • rychlost privatizace – vláda nechtěla zdržovat proces transformace restrukturalizací podniku, mj. i z důvodu obav z možného zvrácení revoluce. Tyto obavy mohly vyplývat například z neblahých zkušeností roku 1968, který politická reprezentace zažila a zcela jistě měla v paměti.
  • zabránit předprivatizační agónii (Míchal, 2006) – obavy z toho, že management podniků pod státní kontrolou nebude pracovat a bude čekat až na příchod nových vlastníků. Další obavou bylo rozkrádání majetku bez vlastníka – k tomuto procesu docházelo v okolních zemích (Polsko, Maďarsko) a  bývá nazýváno jako „spontánní privatizace“ (Míchal, 2006).
  • xenofobie – antipatie vůči zahraničnímu kapitálu, politická reprezentace otevřeně hovořila o „rozprodávání národního stříbra“ (Míchal, 2006). Přestože část podniků v malé i velké privatizaci byla privatizována do rukou cizinců, většina měla zůstat v domácích rukách. Vstup zahraničního kapitálu jako jeden z bodů politického programu představil až Zeman v r. 1996, tedy rok po skončení kupónové privatizace.
  • nízká zadluženost státu – v jejímž důsledku nebyla vláda nucena zvolit úplatnou cestu privatizace (Richter, 2005)

0 Comments ↓

No comments yet.

Leave a Reply