Chapter

3.4 Příprava kupónové privatizace

3.4.1    Organizační podpora

Pro hladký průběh kupónové privatizace bylo vytvořeno několik institucí se specifickým účelem:

  • Fond národního majetku: Byl zřízen v roce 1991 jako relativně významaná transformační instituce. Jeho funkcí byla realizace privatizačních rozhodnutí vlády; jeho úkolem tedy bylo majetek „podržet“ do doby, než bude privatizován, a inkasovat privatizační výnosy. Fond neměl ambice o majetek pečovat nebo ho restrukturalizovat. (Žídek, 2006) Ve správě Fondu národního majetku zůstalo i po skončení masové privatizace velké množství podílů v různých firmách (mj. strategických podnicích a bankách, jež se stát rozhodl zatím neprivatizovat). Privatizace těchto podílů probíhala ještě dlouho po skončení kupónové privatizace. Fond byl rozpuštěn koncem roku 2005.
  • Centrum pro kupónovou privatizaci – vzniklo v červnu 1991 jako důležitá organizační podpora kupónové privatizace. Jeho úkolem bylo zejména zpracování objednávek akcií v průběhu jednotlivých privatizačních kol.

3.4.2    Převod na akciové společnosti

Před vstupem státních podniků do privatizace bylo nejprve nutné změnit jejich právní formu na akciovou společnost dle zákona č. 4/1990 Sb.[1] Podle původních plánů mělo být posléze
3 % akcií převedeno do tzv. restitučního fondu a 97 % privatizováno kupónovou metodou.[2]

Realita byla nakonec mnohem pestřejší a v praxi byl jeden podnik privatizován kombinací většího počtu metod, kupónová metoda zůstala sice metodou nejdůležitější, nebyla však jedinou. Zákon č. 92/1991 Sb.[3] vyjmenovával vedle kupónové metody řadu dalších možných způsobů privatizace, přičemž žádný z nich nebyl ze zákona preferován před ostatními.

3.4.3    Privatizační projekty

Jak píše Žídek (2006), v ČSFR měl kdokoli právo předložit privatizační projekt na jakoukoli společnost zařazenou do privatizačního programu, vláda se tak snažila vytvořit konkurenci privatizačních projektů a zároveň do celého procesu „vtáhnout“ co největší počet obyvatel. Pro každý podnik existoval nejméně jeden privatizační projekt, který povinně vypracoval tehdejší management. Ministerstvo pak vybralo k realizaci jeden předložených projektů. V případě, že existoval více než jeden projekt, měly projekty outsiderů statisticky významnější šanci ke schválení než projekt vypracovaný stávajícím managementem. (Armstrong, 2002)


[1] o státním podniku

[2] Ježek in Husák (1997), str. 153

[3] o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby

0 Comments ↓

No comments yet.

Leave a Reply