Chapter

3.7 Periodizace kupónové privatizace

První vlna kupónové privatizace

První vlna kupónové privatizace byla zahájena registrací DIKů v listopadu 1991, tedy přesně dva roky po pádu komunistického režimu. Počáteční zájem občanů nebyl nikterak velký, do 27. prosince 1991, tedy měsíc před ukončením registrací, se v celém Československu prodalo jen 600 000 kupónových knížek (přepodkládaná účast byla 2,5 miliónu čs. občanů)[1] [2]
Situace se v průběhu ledna změnila[3], a už 16. ledna hrozil nedostatek kupónových knížek a musely být dotištěny nové, přestože se jich natisklo do rezervy celkem 8 miliónů.[4]

Celkový počet účastníků tak dalece převyšoval původní plány – počet registrovaných obyvatel dosáhl 8,54 miliónů, z toho 5,95 miliónů z České republiky. Poměrně rozšířeným je názor[5], že až díky „agresivní reklamní kampani“ investičních privatizačních fondů začali jevit obyvatelé o kupónovou privatizaci větší  zájem. Autor práce je však toho názoru, že přičítat vysokou účast obyvatel v kupónové privatizaci není nepodobné situaci, kdy 25. března spustíte kampaň „podejte daňové přiznání“ a zvýšený počet přiznání v příštích 5 dnech pak přičtete této kampani.[6]

Od února do dubna 1992 probíhalo nulté kolo, v němž občané mohli své investiční body svěřit některému IPF. Dne 18. května 1992 bylo následně odstartováno první kolo kupónové privatizace. Další kola následovala v průběhu roku až do prosince 1992, oficiálně byla první vlna ukončena k 31. lednu 1993. Celkem proběhlo v první vlně 5 kol, každé trvalo přibližně 6 týdnů.

Během této doby byly privatizovány podíly ve 1491 akciových společnostech (z toho 988 v České republice) v celkové hodnotě 299,39 mld Kč (z toho 212,49 v ČR) Zvolený systém privatizace se osvědčil principiálně i technicky. V průběhu velmi nízkého počtu kol, během 7 měsíců, se podařilo prodat 93,8 % akcií, které do první vlny vstoupily. Nevyužitých zůstalo jen 1,2 % bodů, 498 DIKům se nepodařilo získat žádnou akcii, přestože investovali ve všech kolech. Do centra pro kupónovou privatizaci navíc bylo podáno pouze 7166 reklamací (Žídek, 2006).

Po uzavření vlny následovalo převzetí akcií a jejich zaknihování ve Středisku cenných papírů a fondy vydaly podílníkům své vlastní akcie.

Druhá vlna kupónové privatizace

Druhá vlna začala po rozdělení federace a proběhla už pouze v České republice, neboť na Slovensku došlo k zastavení celého transformačního procesu. Oproti tomu u nás byla druhá vlna vnímána jako přirozené završení vládního transformačního programu a neměla oponenty, a to ani z řad opozice. (Tříska, 2002)

Registrace DIKů probíhala od října do prosince roku 1993. Druhé vlny se zúčastnilo ještě více občanů než vlny první – celkem se jich zaregistrovalo 6,17 miliónů. Od prosince 1993 do března 1994 proběhlo nulté kolo. První kolo začalo v dubnu 1994 a v průběhu roku bylo vyhlášeno celkem 6 kol (tedy o 1 více než v první vlně). Oficiální konec druhé vlny byl vyhlášen k 31.12.1994.

Ve druhé vlně se privatizovaly podíly v 861 společnosti v celkové hodnotě 155 mld. Kč. Z celkového počtu nabízených akcií se jich podařilo prodat 96,3 %, nevyužitých zůstalo 0,6 % investičních bodů. Pouze 277 DIKů nezískalo žádnou akcii, přestože investovali ve všech kolech.

Provedením se druhá vlna prakticky nelišila od vlny první, jediný zásadnější rozdíl byl ve způsobu krácení objednávek v případě převisu poptávky. V první vlně bylo omezení pro krácení poptávky IPF max. o 20 %, pro druhou vlnu bylo toto omezení zrušeno.

Tabulka 1 Shrnutí 1. a 2. vlny kupónové privatizace v České republice

Informace 1. vlna 2. vlna
Registrace DIKů 11/1991 – 2/1992 10-12/1993
Nulté kolo 2-4/1992 12/1993 – 3/1994
Další kola 5-12/1992 4-12/1994
Oficiální konec 31.1.1993 31.12.1994
Počet kol 5 6
Počet investorů (miliónů) 5,950 6,160
Počet investorů (% dospělé populace) 78 81
Počet fondů 264 353
% bodů umístěných ve fondech 71,9 63,5
Počet nabízených společností 988 861
Majetek nabízených společností (mld. Kč) 212,49 155
Majetek na jednoho investora (Kč) 35 057 25 162
Počet akcií (miliónů) 973 867
Počet investičních bodů (miliónů) 6 980 6 170

Zdroj: Žídek (2006); Desai, Plocková (1997)


[1] MF Dnes, č. 1/1992: „Privatizační hra zatím pro půl miliónu“, str. 1

[2] Oproti tomu však Kořená, Kořený (2001) podle Žídka (2006) uvádí předpokládanou účast 4 miliónů obyvatel. Literatura: Kořená, K., Kořený, K. Consequences of Privatization in Czech Capital Markets. In Future of the Banking after the year 2000. Karviná: Slezská univerzita Opava, 2001. ISBN: 80-7248-129-0

[3] Stenozáznam 30. schůze PS PČR, čtvrtek 23. ledna 1992, poslanec Petr Kozánek. K dispozici na URL:

http://www.psp.cz/eknih/1990cnr/stenprot/030schuz/s030018.htm [30. května 2008]

[4] MF Dnes, 16. ledna 1992: „Osm miliónů nestačí“, str. 1

[5] Např. Vychodil (2005), Žídek (2006) a další.

[6] Podobný názor ostatně vyjádřil i Ježek in (Husák, 1997), str. 159

0 Comments ↓

No comments yet.

Leave a Reply