Chapter

4.1 Prvotní majetková struktura

Hlavní oprávněnou kritikou „čistého“ konceptu kupónové metody je fakt, že povede k vytvoření vysoce rozptýlené vlastnické struktury. Pokud jsou akcie rovnoměrně rozděleny mezi milióny individuálních investorů, vzniká v praxi problém reálného vynucení vlastnického práva – veškerá moc se tak přesouvá na manažery společnosti, kteří mají často jiné zájmy než samotní vlastníci. Tento problém je v literatuře znám jako problém „principál – agent“ a s různým stupněm úspěšnosti se s ním potýká každá kapitalistická ekonomika. Například v anglosaských zemích funguje jako hlavní regulátor managementu kapitálový trh a hrozba případného nepřátelského převzetí v případě, že management svým nezodpovědným chováním způsobí újmu společnosti (a tím i propad tržní ceny jejích akcií).

Zatímco na rozvinutém kapitálovém trhu tento regulační mechanismus relativně funguje a dokáže zajistit efektivní fungování firem s rozptýlenou vlastnickou strukturou, v transformující se ekonomice s doposud neexistujícím či teprve vznikajícím kapitálovým trhem a slabými či zcela chybějícími institucemi se podobný regulační efekt trhů nedal očekávat.

Panovala tedy obava, že v případě rozptýlené vlastnické struktury vzešlé z kupónové privatizace dojde k faktickému přenesení moci z akcionářů na manažery, kteří byli navíc ve vedení firmy obvykle ještě z komunistických dob. Pokud by se tak stalo, znamenalo by to zpomalení či zastavení restrukturalizace podniků, jež mnohdy nebyla v zájmu stávajícího vedení.

Hlavně z tohoto důvodu[1] tak zákonodárce vytvořil IPF jakožto specifický prostředek kolektivního investování. IPF měly podle tohoto záměru koncentrovat vlastnictví, působit jako vykonavatel vlastnických práv a iniciovat restrukturalizaci privatizovaných podniků.

Názory na koncentraci prvotně vzniklé majetkové struktury se liší. Převládá názor, že vzniklá struktura byla až nečekaně koncentrovaná (Vychodil, 2005).

V rukou IPF skončilo 71,4 % všech investičních bodů v první vlně a 63,5 % bodů ve druhé vlně.[2] Přestože registrovaných IPF bylo v obou vlnách několik set, 10 největších fondů získalo většinu bodů přidělených fondům.

Na druhou stranu Armstrong (2002) argumentuje tím, že pokud vláda chtěla, aby IPF hrály aktivní roli v restrukturalizaci podniků, neměla je svazovat limitem max. 20% podílu v jedné společnosti. Kvůli tomuto limitu bylo zapotřebí koordinovaného jednání (v nejlepším případě) 3 fondů; IPF k takovému chování navíc scházela motivace, neboť většina pozitivních efektů plynoucích z restrukturalizace by šla do rukou ostatních akcionářů.

Tabulka 4 ukazuje deset největších investičních skupin vzešlých z první vlny kupónové privatizace. Můžeme vidět, že banky hrály v kupónové privatizaci dominantní úlohu – 5 nejvýznamnějších investičních společností bylo založeno domácími bankami (ve většině z nich měl navíc nadále, ještě dlouho po skončení kupónové privatizace, velký podíl stát), 2 bankami zahraničními a 3 nebankovními subjekty.

Fondy se zahraniční majetkovou účastí byly opatrnější na svou reputaci a neinvestovaly do akcií finančních institucí, vyhýbaje se tak jednání na hraně zákona. Na rozdíl od nich, domácí subjekty s tímto obvykle problém neměly. (Egerer, 1996) V některých případech nakoupily fondy dokonce i akcie své mateřské banky, čímž vznikal problém křížového vlastnictví. Extrémním případem tohoto chování jsou fondy Investiční banky, jež vlastnily 17 % své matky.[3]

Tabulka 3 Podíly jednotlivých skupin vlastníků v majetkové struktuře vzešlé z kupónové privatizace, v procentech.

Z investičních bodů celkem: Z investičních bodů držených IPF: Akcií celkema Akcíí držených IPFa
Vlastník 1.vlna 2.vlna 1.vlna 2.vlna 1.vlna 1.vlna
Individuální 29,0 36,5 37,0
Největší IPF 11,1 5,2 15,6 8,2 7,7 12,2
5 největších IPF 38,0 21,1 69,0 33,4 27,0 42,0
14 největších IPF 55,4 36,7 77,6 60,1 43,0 67,5
Všechny IPF 71,4 63,5 100,0 100,0 63,0 100,0
Bankovní IPF b 39,8 11,8 55,7 19,6 29,9 47,5
Celkem 100,0 100,0 100,0

a – Data pro druhou vlnu kupónové privatizace scházejí
b – Fondy řízené investičními společnostmi založené velkými (dříve státními) finančními institucemi. První vlny se účastnilo 9, druhé vlny 5. (Desai, Plocková, 1997)

Tabulka 4: Deset největších Investičních skupin (zakladatelů IPF) v první vlně kupónové privatizace dle získaných investičních bodů.

Investiční skupina % z celkové počtu inv. bodů % z bodů přidělených fondům % z bodů přidělených fondům (kumul.)
Česká spořitelna 11,1 15,6 15,6
Investiční banka 8,4 11,9 27,5
Harvard Capital & Consulting 7,5 10,5 38,0
Komerční banka 5,4 7,6 45,6
Česká pojišťovna 3,9 5,5 51,1
Creditanstalt 1,9 2,7 53,8
PPF 1,4 1,9 55,7
Živnostenská banka 1,4 1,9 57,6
Agrobanka 1,3 1,8 59,4
YSE 0,8 1,2 60,6
Prvních 10 fondů celkem 43,1 60,6
Ostatní fondy celkem 28,3 39,4
Všechny fondy celkem 71,4 100,0

Zdroj: Egerer (1996), str. 89, vlastní výpočty.

Tabulka 5: Deset největších Investičních skupin (zakladatelů IPF) ve druhé  vlně kupónové privatizace dle získaných investičních bodů.

Investiční skupina % z celkové počtu inv. bodů % z bodů přidělených fondům % z bodů přidělených fondům (kumul.)
Agroganka 5,2 8,2 8,2
Chemapol 5,0 7,8 16,0
Harvard Capital & Consulting 4,7 7,4 23,4
ČSOB 3,2 5,1 28,5
Česká pojišťovna 3,0 4,8 33,3
Investiční společnost podnikatelů 2,5 4,0 37,3
YSE 2,5 4,0 41,3
II. Czech Coupon Invest 2,5 3,9 45,2
Česká spořitelna 2,0 3,2 48,4
Komerční banka 2,0 3,2 51,6
Prvních 10 fondů celkem 32,7 51,6
Ostatní fondy celkem 28,3 48,4
Všechny fondy celkem 63,5 100,0

Zdroj: Vrhel (2004), vlastní výpočty. Literatura: Hashi, I.: Mass Privatization and corporate governance in the Czech Republic, Working Paper No. 974, Staffordshire University, Stoke on Trend 1997.


[1] Alespoň oficiálně, v demokratickém rozhodovacím procesu je obtížné až nemožné rozlišit mezi důvodem a zdůvodněním (záminkou).

[2] Zbylý podíl bodů připadá na individuální investory.

[3] Podle Egerer (1996). Literatura: Mejstrik. M: Czech investment funds as a part of financial sector and their role in privatization of the economy, Charles University, Institute of Economic Studies, Reform round table working paper no. 14, Prague.

0 Comments ↓

No comments yet.

Leave a Reply