Chapter

4.2 Třetí vlna kupónové privatizace

Jako třetí vlna privatizace se označuje spontánní proces koncentrace a konsolidace vlastnických podílů probíhající po skončení „oficiální části“ kupónové privatizace, vrcholící zejména v letech 1996-1997.

Podstatou tohoto procesu je skupování akcií od malých investorů i fondů s cílem získat kontrolní balík akcií a ten pak prodat strategickému investorovi (Žídek, 2006) Jelikož tehdejší právní úprava to nevyžadovala, proběhla většina převzetí majoritního podílu v tichosti bez veřejného oznámení. (Desai, Plocková, 1997) Proces koncentrace byl relativně rychlý, jak uvádí Desai a Plocková (1997), do konce roku 1995 mělo 800 z celkových 1849 firem privatizovaných kupónovou metodou majoritního nestátního akcionáře. Do roku 1997 pak měly mít podle očekávání majoritního vlastníka i všechny zbývající podniky.

Můžeme identifikovat několik příčin tohoto vývoje. Jak píše Žídek (2006)[1], fondy si začaly uvědomovat svou neschopnost podniky efektivně řídit a tak své podíly začaly prodávat. Dalším důležitým důvodem byla nově přijatá legislativa.

Zákon č. 142/1996 Sb.[2], jež vstoupil v platnost 1. července 1996, zavádí několik nových důležitých změn psaného práva (Desai, Plocková, 1997):

  • Povinný odkup akcií [3] – Investor, jenž získá majoritní podíl (50 % a dále pak 66 %  a 75 %) ve veřejně obchodovatelné firmě, je povinen učinit veřejný návrh na odkup akcí do 60 dnů od získání tohoto podílu.
  • Supermajorita u změn právní formy[4] – Významné změny právní formy u akciových společností (vč. investičních společností a fondů) musí být schváleny tříčtvrtinovou většinou akcionářů přítomných na valné hromadě. Je-li toto rozhodnutí přijato, musí společnost akcionářům, kteří s tímto krokem nesouhlasí, nabídnout odkup jejich podílu.
  • Oznamovací povinnost[5]Ukládá nově investorům, kteří získají alespoň 10% podíl, oznámit tuto skutečnost akcionářům a Středisku cenných papírů. Dále se oznamovací povinnost vztahuje na změny podílů o více než pět procent akcií firmy.

Je zřejmé, že jakmile zákon vstoupil v platnost, mohlo se získání majority citelně prodražit. Další důležitou novelou, která začala platit ve stejný moment,  je zákon č. 151/1996 Sb.[6], jež zpřísňuje regulaci investičních fondů a společností.

Řada investičních společností proto ještě před přijetím těchto změn využila kličky, kterou jim tehdejší úprava obchodního zákoníku umožňovala, a proměnila se na holdingové společnosti. Tím nejenže se vyvázaly z některých nových povinností, jež jim zákon ukládal; jako na holdingové společnosti se na ně nevztahovaly ani diverzifikační požadavky (vč. dvacetiprocentního stropu) ani regulace kolektivního investování. (Vychodil, 2005) Než vstoupila v platnost nová úprava, snažily se rovněž fondy narychlo získat kontrolní balíky akcií v různých společnostech (Desai, Plocková, 1997)

Do 24. července 1996 registrovalo ministerstvo financí žádost 59 fondů o změnu na holdingové spolenosti (Desai, Plocková, 1997). Obecně se v holdingy proměnily fondy spjaté se soukromými bankami (např. Agrobankou) a nebankovními subjekty (HC&C, YSE, PPF) S výjimkou fondů spravovaných PIAS, investiční společností kontrolovanou IPB, se k tomuto trendu nepřidaly fondy spojené se státními bankami. (Desai, Plocková, 1997)

Ke dvěma nejznámnějším skupinám spjatým se třetí vlnou kupónové privatizace patří investiční skupina Motoinvest a Harvardské fondy. Motoinvest využíval k získání majoritních podílů koordinované akce rozsáhlé sítě sekundárních a terciárních dceřinných společností, každá z nich získala jen relativně malou část podílu. Tímto způsobem Motoinvest ovládl Agrobanku, získal významný podíl v České spořitelně a provedl několik „greenmail[7] nájezdů proti velkým komerčním bankám (např. Komerční banka, ČSOB, Živnostenská banka a Creditanstalt) (Desai, Plocková, 1997)


[1] Literatura: Pavlínek, P.: Teoretické interpretace transformace ve střední a východní Evropě. Politická ekonomie, 2002, č. 5.

[2] Novela obchodního zákoníku a občanského soudního řádu

[3] § 183b zákona č. 142/1996

[4] § 186 tamtéž

[5] § 183d tamtéž

[6] Novela zákona o investičních společnostech

[7] Greenmail – z angl. blackmail (vydírat) a greenback (bankovka). Jedná se o pololegální taktiku známou i ze západních kapitalistických ekonomik. Spočívá v tom, že predátor získá významný podíl v napadené společnosti a hrozí nepřátelským převzetím. Napadená společnost je donucena ke zpětnému odkupu části svých akcií za zvýšenou cenu (tzv. Goodbye Kiss)

0 Comments ↓

No comments yet.

Leave a Reply