Chapter

5.3 Privatizace insiderům

Do této skupiny patří bezúplatný převod či prodej státního podílu zaměstnancům či manažerům podniku. Tato metoda má nespornou výhodu v jednoduchosti a rychlosti provedení, v zemích se silnými postavením odborů či manažerů je navíc politicky populární. (Havrylyshyn, McGettigan, 1999)

Mezi zjevné nedostatky této metody patří vysoká nespravedlnost[1] a nedostatek kapitálu a znalostí nových vlastníků k řízení firmy v tržních podmínkách (Havrylyshyn, McGettigan, 1999). Analýzy provedené ex post na základě zkušeností ze zemí, které tuto metodu použily, ukazují na další problémy.

Výkon firem privatizovaných tímto způsobem není významně lepší než výkon firem státních (Frydman, 1999). Firmy, které byly privatizovány do rukou insiderů, nejeví ve srovnání se státními firmami zlepšení v žádném ze sledovaných výkonostních měřítek (tržby, náklady, produktivita).[2] Privatizační efekty jsou u zaměstnaneckých firem nevýznamné a (krom odlišného vývoje zaměstnanosti) se totéž dá říci o firmách privatizovaných do rukou managementu.[3]

Havrylyshyn a McGettigan (1999) uvádějí další negativa empiricky spojená s touto metodou: zejména excesivní nárůst mezd, přezaměstnanost a nedostatek investic. Tyto projevy v kombinaci s nedostatečným růstem tržeb a produktivity ukazují, že insideři nedokázali privatizované firmy restrukturalizovat. (Frydman, 1999)

V českých podmínkách byla tato metoda použita jen okrajově, přestože zákon připouštěl jako jednu z forem privatizace zaměstnanecké akcie až do výše 10 % celkového podílu ve firmě. Ani samotní zaměstnanci však o tento způsob privatizace příliš nestáli, jak dokládá Tabulka 6.

Celkový podíl zaměstnaneckých akcií byl velmi nízký, od počátku privatizace až do konce roku 2004 šlo o akcie v celkové nominální hodnotě 2,2 mld. Kč. (FNM, 2005) Zákon tedy umožňoval využít je mnohem hojněji. Fakt, že se tomu tak nestalo, lze přičíst na vrub nezájmu právě ze strany samotných zaměstnanců.

Tabulka 6 – Koupíte si akcie podniku, v němž pracujete?

Období Ano Ne Nevím, nejsem zaměstnán
Listopad 1991 25,4 60,1 14,5
Leden 1992 9,9 71,1 19,0

Zdroj: Ekonom: Trendy & Trhy 1992 [4]

Dlouhodobým propagátorem této metody byl a je Miloš Zeman, který ji prosazuje jako alternativu ke kupónové privatizaci.[5] Je však pravděpodobné, že tato metoda, použita masově, nejenže by nepřinesla  oproti kupónové privatizaci významnější pozitiva. Jednak by prohloubila problémy spjaté s kupónovou metodou samotnou a jednak by do procesu privatizace vnesla problémy nové a ještě závažnější.


[1] podle Mandíka (2004). Literatura: Kaňa, M.: O privatizaci v našem hospodářství, Hospodářské noviny 6. dubna 1990, č. 14, strana 8-9.

[2] Frydman (1999), str. 1170

[3] Tamtéž, str. 1166-1167

[4] Převzato z Žídek (2006), str. 187. Literatura: Trendy & Trhy. Ekonom, 1992, č. 9.

[5] Zeman, M.: Jak jsem se mýlil v politice, 2005, Ottovo nakladatelství, ISBN: 80-7360-260-1.

0 Comments ↓

No comments yet.

Leave a Reply