Na základě výše uvedených skutečností proto docházím k závěru, že přestože kupónová metoda mohla hrát v privatizačním procesu o něco nižší roli ve prospěch zejména standardních metod, její významná role byla nevyhnutelná, a to jak ekonomicky, tak politicky. Standardní metody privatizace by pravděpodobně přinesly dílčí výhody, možnost jejich využití však byla omezená a na výsledek privatizace jako na celek by tento krok měl patrně zanedbatelný vliv. Použití ostatních metod v širším měřítku by mělo vliv negativní.
O nevyhnutelnosti kupónové privatizace jsou ex post přesvědčeni koneckonců i mnozí její kritici. Např. Armstrong (2002), navzdory kritickému tónu celé své práce, uvádí, že použití kupónové metody bylo z velké části nevyhnutelné. Politická realita té doby vyžadovala masovou účast v procesu transformace a kupónová privatizace tuto poptávku uspokojovala.