Chapter

6 Závěr

Kupónová privatizace byla bezpochyby nestandardním způsobem, jak vyřešit potřebu privatizace ohromného státního majetku v co nejkratším čase a bez dostatečného kapitálu obyvatelstva. Nestandardní však byly rovněž podmínky, v nichž se Česká republika po 40 letech komunistické diktatury nacházela.

Jak jsem ukázal v prvních dvou kapitolách své práce, kupónová privatizace byla nedílnou součástí transformačního procesu v ČR, jejím základním pilířem, bez něhož by přechod od socialistické ke kapitalistické ekonomice byl jen stěží kompletní.

Ve druhé části své práce jsem se blíže zaměřil na výsledky kupónové privatizace. Kupónová privatizace splnila dva nejdůležitější cíle, kterým byla rychlost a spravedlnost procesu. Rovněž po technické a organizační stránce byla kupónová privatizace bez pochyby úspěchem. V poslední kapitole se zabývám analýzou alternativních privatizačních metod a docházím k závěru, že podobný úspěch by ostatní metody privatizace přinesly jen stěží či vůbec. Použití kupónové privatizace v našich podmínkách bylo proto z velké části nevyhnutelné.

S kupónovou privatizací jsou spojovány mnohé problémy a „průšvihy“ transformačního procesu, které s ní ve skutečnosti nesouvisí. Pokud bychom však pojem „kupónová privatizace“ přesto použili volněji, tak jak z velké části činí zejména veřejnost, pak jsem toho názoru, že za hlavní problém KP lze označit existenci IPF, jejich těsné vztahy s polostátními bankami a důsledná neprivatizace velkých bank.

Přes tato negativa jsem přesvědčen o tom, že celkový dopad kupónové privatizace byl pozitivní a že kupónová metoda může být i v budoucnu (po zahrnutí zkušeností z privatizačního procesu u nás) přínosná a využitelná k privatizaci státního majetku v podmínkách podobných těm, v nichž se ČR na konci roku 1989 necházela. Jedním dechem však dodávám přání, že již nikdy nedojde k tak masivnímu znárodňování, abychom kupónovou privatizaci museli ještě někdy použít.

0 Comments ↓

No comments yet.

Leave a Reply